Tématický web o fenoménu jménem Mercedes-Benz
Přenesme se do 80.let 19.století. V Německu stejně jako na celém území Evropy vrcholí technická revoluce a století páry pomalu předává otěže doby novému zázraku techniky......začíná automobilový věk.
Legenda automobilového sportu a manažer firmy Mercedes Alfred Karl Neubauer (1891-1980) se narodil v Novém Jičíně.

Objevení slavného rodáka je zlomové pro historiky a fanoušky motorsportu, překvapeno je i vedení města. V Novém Jičíně se totiž na světově proslulého Neubauera zapomnělo, řekl Radek Polách z Muzea Novojičínska, ve kterém se o Neubauerovi nedochovala ani řádka.

Neubauer pocházel z chudé rodiny, která žila ve městě do roku 1945, a automobilový sport byl na vzestupu až v 50. letech, vysvětlil příčinu zapomnění historik. Na muzeum se obrátilo několik fandů motorsportu, kteří chtěli vědět, zda se jeden ze zakladatelů automobilového závodění a do jisté míry otec automobilky Mercedes narodil v Novém Jičíně. Na internetu totiž objevili, že by mohl být i rodákem z Moravské Ostravy. To byl impulz k týdennímu putování po historii automobilového průmyslu, popsal první kroky Polách. S pomocí kolegů ze Slezského zemského archivu v Opavě se podařilo zjistit v matrikách, že se Alfred Neubauer narodil 29. března 1891 skutečně v Novém Jičíně na tehdejším Rudolfringu, dnes Štefánikově ulici číslo šest.

S překvapením jsme zjistili, že naším rodákem je osobnost motorsportu par excellence. Neubauer znamenal pro Mercedes to, co Enzo Ferrari pro italskou automobilku,připomněl fanoušek automobilového sportu Polách. Neubauer pocházel z velice chudé česko-německé rodiny. Jeho otec byl stolařem a matka pocházela ze soukenické rodiny. Malého Alfreda prý hodně ovlivnila auta, která vídal na konci 19. století ve většinově německém Novém Jičíně. Po první světové válce několikrát usiloval o české občanství, ale jako pracující v Německu měl potíže ho získat. Nakonec se stal v roce 1928 německým občanem, ale až do své smrti uměl česky. Po odchodu do armády se ve Vídni seznámil s Ferdinandem Porschem, který ho přivedl do automobilky Daimler Benz. Pro ni pracoval i po první světové válce v německém Stuttgartu.V té době sám závodil, ale se svou vysokou inteligencí se brzy stal manažerem týmu Mercedes. Pod jeho vedením vítězil ve 20. a 30. letech legendární Rudolf Caracciola.V té době se formule 1 ještě nejezdila.

Neubauerův největší vzestup nastal v poválečných 50. letech, kdy se Mercedes poprvé zúčastnil formule 1. Angažoval slavného jezdce Juana Manuela Fangia, který se stal vlivem Neubauera dvakrát mistrem světa. Teprve nedávno ho svými vítězstvími překonal Michael Schumacher.

U kolébky mercedesu stály dvě ženy.

Bertha Benzová vrhla nelibý pohled na hodinky. Do přelomu roku 1885/1886 zbývalo ještě 15 minut, ale v dílně jejího muže se stále svítilo. Nebylo to nic nového, totéž se opakovalo den co den, měsíc co měsíc. Karl Benz pracoval často do rána. Ale muselo tomu tak být právě dnes, na Silvestra? Paní Bertha si přes ramena přehodila pléd a vydala se do mrazivé noci. Manžel se pokoušel uklidnit ji ujištěním, že do půlnoci bude určitě doma. Mezitím by paní Bertha mohla připravit novoroční přípitek, třešňovici. Už už se chystala odejít, když její cvičené ucho zaslechlo slabé tak-tak-tak.

V tom ale její muž vykřikl: "Už funguje. Můj motor funguje!" Zvony kostela právě odbíjely půlnoc. "Tyto zvony oznamují začátek nové doby, doby automobilu", dodal pohnutě Karl Benz. Dějiny mu daly za pravdu. První auto na světě bylo sestrojeno doslova na koleně. Automobil se oficiálně narodil 29. ledna 1886; tehdy dostal Karl Benz patent číslo DRP 37435 na tříkolový dopravní prostředek poháněný motorem. Motorový vůz vážil pouhých 360 kg, měl dvě rychlosti a dřevěnou brzdu na jednom ze dvou zadních kol opatřených vidlicemi, rovněž dřevěnými. Přední kolo se ovládalo pákou, jednoválcový motor umožňoval nejvyšší rychlost 20 km/hod.

Bez Berthy Benzové, dívčím jménem Ringerové, narozené 1849 v Pforzheimu, by v dílně jejího muže vytoužené tak-tak-tak asi nikdy nezaznělo. Tato rezolutní žena se ve svých 23 letech vdala za pět let staršího Karla Benze, který 1871 založil svoji první firmu. Jeho společník byl nespolehlivý a firmě hrozil zánik. Snoubenka Bertha, přesvědčená o schopnostech svého budoucího manžela, si nechala již před svatbou vyplatit věno a firmu zachránila.

Veřejnost přijala nový vynález se zájmem, hospodářský úspěch však stále na sebe nechával čekat. Pořád chyběl důkaz, že tento tajemný stroj - pro mnohé poháněný ďábelskými silami - skutečně funguje jako dopravní prostředek. Popojíždění po dílenském dvoře pochybující nepřesvědčovalo.

Podruhé do života vynálezce Karla Benze zasáhla rozhodujícím způsobem jeho žena Bertha jednoho srpnového dne roku 1888. Doma našel stručnou zprávu psanou manželčinou rukou: "Jeli jsme k babičce do Pforzheimu." Tříkolový dopravní prostředek ze dvora zmizel a Karl Benz pochopil, kolik uhodilo. Benzova rodina bydlela v Mannheimu, cesta k babičce znamenala překonat vzdálenost 80 kilometrů. Plurál "jeli jsme" znamenal, že paní Benzová nejela sama. Doprovázeli ji oba synové, patnáctiletý Eugen a čtrnáctiletý Richard. V městečku Wiesloch jim došel benzin. Benzovi zastavili před lékárnou, aby natankovali. Lékárník se podivil, když paní Benzová požádala o 2 litry ligroinu, jak se tehdy benzin nazýval. Za normálních okolností se totiž prodával v malých lahvičkách, jako ostatně všechno v lékárnách. Ani po úspěšném natankování nebylo trampotám konce. Přetrhl se řetěz náhonu - to byla práce pro vesnického kováře. S ucpaným přívodem paliva si řidička poradila sama. Jehlicí z klobouku ho prošťouchla a jelo se dál. Zanedlouho se prodřel kabel, který opravil jeden ze synů. Během cesty bylo ještě třeba potáhnout brzdové bloky kůží, což obstarali ševci. Jednou musela pomoci i lidská sílá v podobě dělníků pracujících na poli. Jednoválcový motor o výkonu 2,5 koně si neporadil s kopcem. Nakonec vše dobře dopadlo, společnost dorazila do Pforzheimu, svého cíle.

Paní Bertha, první automobilistka na světě, spěchala na poštu, aby telegramem oznámila svému muži, že šťastně dojeli. V uších Karla Benze znovu zazněly zvony ze silvestrovské noci 1985/1866 provázené nesmírným vděkem k ženě Berthě. Veřejnost byla nadšená, z patentu se stal fungující automobil.

A druhá žena u kolébky Mercedesu? Ta dala potomkům vozidel, která následovala po legendární jízdě Berthy Benzové, jméno, jež se stalo symbolem.

Předeslat je nutno něco z historie dnes světoznámého automobilového koncernu. Karl Benz a Gottlieb Daimler se téměř neznali, ačkoliv byli od sebe vzdušnou linii vzdáleni pouhých 92 km. Oba vynalézali a konstruovali totéž - automobil. Karl Benz ve své firmě Benz @ Cie. založené 1883 v Mannheimu a Gottlieb Daimler v Daimler-Motoren-Gesellschaft (DMG) vzniklé v roce 1890 v Cannstattu u Stuttgartu. Obě firmy se sloučily v roce 1926 pod jménem Daimler-Benz AG. To již ale automobil se jménem Mercedes dávno existoval.

Zásluhu na tom měl Emil Jellinek. Narodil se 1853 v Lipsku jako syn vídeňského rabína Dr. Adolfa Jellinka. Nejdříve byl činný ve státních službách rakousko-uherské monarchie , později se z něho stal úspěšný podnikatel. V prvním Jellinkově manželství přibyla do rodiny v roce 1889 ke dvěma synům, Adolphovi a Fernandovi, dcera, jež dostala jméno Mercedes. Emil Jellinek, moderní, sportovně založený muž s výbornými kontakty ve finančních kruzích působil v devadesátých letech v Nice na francouzské Riviéře. Pro exkluzivní klientelu začal dodávat automobily již zmíněné firmy DMG. Jellinek sám se zúčastňoval proslulých nizzských automobilových závodů s automobily DMG, a sice pod pseudonymem "Mercédes", jménem své zbožňované dcery. Mercedes - psáno s francouzskými akcenty - bylo označení pro tým respektive jezdce, nikoliv pro automobil.

Jellinkova popularita rostla, v roce 1900 došlo k dohodě mezi DMG a Jellinkem o zastoupení a odbytu automobilů s motorem jménem Daimler-Mercedes. Z Jellinkova pseudonymu a jména jeho dcery se tak stalo označení produktu. První mercedes s výkonem 35 koní, vyvinutý proslulým konstruktérem Wilhelmem Maybachem, dorazil k Jellinkovi 22. prosince 1900. O necelé dva roky později bylo jméno "Mercedes" již chráněno zákonem. Na holčičku Mercedes se žádná ochrana nevztahovala; ve čtyřech letech ztratila matku.

Jméno automobilové značce dala snědá dívka Mercedes, symbolem značky je ale stříbrná barva. Proč právě stříbrná? Vše začalo na automobilových závodech v roce 1939. Tehdy poprvé byla váha aut omezena. Mercedes W 25 vážil téměř o jeden kilogram víc, čímž nesplňoval podmínky. Hlavní mechanik rozdal týmu smirkový papír a všichni začali odstraňovat vrchní vrstvu bílého laku. Auto šlo znovu na váhu a hle - bylo o víc než kilogram lehčí. Účast na závodech byla zachráněna, Mercedes dojel jako první. Pod bílým lakem se objevila barva stříbrná, jméno Silberpfeil, stříbrný šíp, bylo na světě.

Bertha Benzová se dožila 95 roků, Mercedes Jellinková, provdaná Weiglová, zemřela ve svých 40 letech.Jméno Mercedes je část španělského křestního jména María de las Mercedes, což znamená Marie (matka) milostí. Zkracování mariánských jmen není ve španělštině zvláštností. Např. z María del Carmen, María Dolores, María del Pilar či María Asunta se ve většině případů užívá jen druhé části, to je Carmen, Dolores, Pilar, Asunta, a to z pochopitelných důvodů. Jednak je to kratší, jednak se první část u všech jmen opakuje, takže je prakticky zbytečná. Jiná než mariánská jména jako Laura, Jasmín nebo Leticia se ve Španělsku rozšířila teprve v posledních desetiletích. Mercedes má svátek 24. 9. a v místech, ve kterých se nachází kostel zasvěcený Maríi de las Mercedes, je to důvod k lidové slavnosti.

Historie nejstarší automobilky na světě začala patentem na první motorový vůz. Nejnovější mercedesy už umí samy zabrzdit, ale tradice stále ctí. Jen jediná značka se může chlubit tím, že automobil vynalezla.

Mercedes-Benz, nejstarší automobilka na světě.

Základy budoucí velké firmy položili dva Němci, kteří se nikdy nesetkali, ačkoli od sebe žili jen asi sto kilometrů. Gottlieb Daimler v Canstattu, Karl Benz v Manheimu. První pístový benzinový motor postavil a poprvé nastartoval August Otto v roce 1876, který vlastnil polovinu kolínské firmy Deutz AG Gasmotortenfabrik. V ní pracoval i Gottlieb Daimler se svým spolupracovníkem Wilhelmem Maybachem. Daimler a Otto se soustředili na vývoj, Maybach zastával pozici šéfkonstruktéra. Otta však čím dál více iritoval komplex ze vzdělanějšího Daimlera. V roce 1880 ho vyhodil, odškodněného firemními akciemi za jeho patenty. Daimler měl tím pádem z čeho rozjet svou novou firmu, do které se brzy přidal Maybach. Pustili se do konstrukce malých vysokootáčkových motorů, které by měly sloužit v pozemní, lodní a letecké dopravě.

Aby tato tři využití svých agregátů patřičně zdůraznil, nechal si Daimler patentovat nový znak firmy: třícípou hvězdu. Dvoudobý motor sestrojil až Karl Benz. Poprvé ho spustil na Nový rok 1879, v říjnu 1885 pak dokončil motorovou tříkolku - dva měsíce poté, co si Gottlieb Daimler nechal patentovat první motocykl, poháněný čtyřdobým spalovacím motorem. Nebýt ovšem jeho ženy Berty, možná by Benz o své prvenství přišel. To ona uspořádala první veřejnou jízdu, když s tricyklem a dvěma mladšími syny vyrazila navštívit více než 100 km vzdálenou babičku do Pforzheimu. V kopcích tlačili, palivo kupovali v lékárnách a Berta kutilsky odstraňovala i poruchy - historicky poprvé nahradila prasklý řemen podvazkem.

Díky jejímu výletu prodal Benz svá první auta. Ve stejný rok instaloval Daimler svůj osvědčený motor do kočáru, čímž vznikl první automobil se čtyřmi koly. Daimler s Benzem o sobě tehdy nevěděli a své samohyby zlepšovali samostatně. Daimlerův společník Maybach vymyslel vačku ovládající výfukové ventily, karburátor s plovákem a strukturovaný chladič s větrákem. Benz vodní chlazení, zapalování svíčkami a baterií, spojku, řadicí páku a regulátor rychlosti (plyn). Daimler experimentoval s dvouválcovým motorem, spřaženým se čtyřstupňovou převodovkou. V roce 1893 Benz představil svůj první čtyřkolový vůz Victoria se systémem řízení s nápravovými čepy, jehož základy se v autech používají dodnes, a začal ho úspěšně prodávat. První verze měly jednoválce o objemu 1,7 l s výkonem tří koňských sil, pozdější posílily až na pět koní. Benzův lehký a kompaktní „motorový velocipéd“ se stal prvním sériově vyráběným autem na světě. O dva roky později mu přibyl konkurenční Daimler, který se zapsal do historie také jako první výrobce taxi na světě. Daimlerově podniku se dařilo.

V roce 1890 založil firmu Daimler-Motoren-Gesellschaft a stal se Benzovým závažným konkurentem, aby ho později překonal. Nejen díky pečlivému vývoji, který se držel Daimlerova hesla „jen to nejlepší“. Ještě upřesnění: Nedávno vzkříšená značka Daimler, ze které se po jejím koupení Jaguarem postupem času stalo jen obchodní jméno pro nejluxusnější model značky Jaguar, nemá na německý Daimler žádnou přímou návaznost. Ta začíná a končí rokem 1893, kdy koupil britská patentová práva na Daimlerův motor jistý Frederick Simms.

Velkou zásluhu na úspěchu německé značky Daimler měl i úspěšný podnikatel Emil Jellinek. V roce 1897 navštívil Daimlera a koupil si jeho dvouválcový vůz s výkonem šesti koní. Jeho maximální rychlost 24 km/h mu brzy přestala stačit. Chtěl auto, schopné ujet alespoň čtyřicet kilometrů za hodinu. Pokud mu ho Daimler vyrobí, koupí další dvě. Stalo se. Inicioval tak vznik prvního čtyřválcového automobilu na světě: Daimleru Phoenix s výkonem osmi koní. Jellinek měl dobré kontakty s tehdejší aristokracií a finančníky. Znal potenciál automobilů, stal se jejich propagátorem a prodejcem. Během dalších dvou let jich prodal 39 a začal na nich závodit. Na závodě „Tour de Nice“ v roce 1899 nechal zapsat závodní Daimler pod pseudonymem „Mercedes“. Bylo to jméno jeho dcery, ve španělštině znamenající „půvab“. V březnu roku 1900 Gottlieb Daimler umírá na infarkt, ale podnik jde dál. Jellinek, podpořený Maybachem, se zasadil o vývoj auta, které bude mít větší rozvor, nižší těžiště a výkonnější motor. Pokud se bude jmenovat Mercedes po jeho dceři a nebude ho moci prodávat nikdo jiný než Jellinek, objedná šestatřicet aut v hodnotě 550 000 tehdejších zlatých marek.

Tak vznikl legendární Mercedes 35 HP. První moderní auto, které již nevycházelo z kočáru. Ke jménu Mercedes se v roce 1910 připojila Daimlerova třícípá hvězda, kterou prosadili jeho synové. Dalším slavným Mercedesem byl šedesátikoňový model Simplex, schopný rozjet se na tehdy neuvěřitelných 90 km/h. Benzovi se stala v roce 1899 osudnou přeměna jeho rozrůstající se společnosti na akciovou. Správní rada jako reakci na pokles prodeje bez jeho vědomí pověřila konstrukcí motorů a nových vozů Francouze jménem Mauis Barbarou, což Benz neunesl. Odešel a začal znovu se svými syny. Jeho automobily měly dobrou pověst a nová firma Benz-Söhne se brzy postavila na nohy. Maybach se mezitím přeorientoval na stavbu motorů pro vzducholodě a pak začal pod svým jménem vyrábět luxusní automobily.

Od roku 1960 patří značka Maybach opět pod křídla Mercedesu. Pak přišla první světová válka a po ní inflace. Přežít mohli jen ti nejsilnější, a tak se v roce 1924 poprvé setkala jména Daimler a Benz, tentokrát v novém syndikátu, který měl sjednotit jejich aktivity. V červnu 1926, před osmdesáti lety, byly firmy definitivně propojeny v koncern Daimler-Benz AG. Spojily se i jejich znaky. Daimlerovu třícípou hvězdu objala jména obou značek a Benzův vavřínový věnec.

Tento znak se používá dodnes, stejně jako jméno Mercedes-Benz. Přišla éra sportovních modelů a přeplňování kompresory. Na jejich vzniku pracoval i Ferdinand Porsche. Zrodily se na svou dobu extrémně rychlé a silné sportovní Mercedesy S (Sport), SS (Super Sport), zkrácená verze SSK (Super Sport Kurz) a odlehčená zkrácená SSKL (Super Sport Kurz Leicht) s osmiválci 7,7 l, schopné překonat dvousetkilometrovou rychlost. Už slabší modely této řady měly na svou dobu úchvatný výkon 140 koní, s kompresorem pak rovné dvě stovky. Důležitým Mercedesem byl levnější 260 D - první sériové auto s dieselovým motorem, s předkomůrkovým spalováním a vstřikováním Bosch, které si vystačilo s nějakými devíti litry na sto kilometrů. O čtyři litry méně než benzinový Mercedes 200. Litr nafty tehdy stál ani ne polovinu ceny benzinu. V oblibě ho měli hlavně taxikáři. Nejúspěšnějším předválečným Mercedesem byl ale čtyřválcový 170 V, kterých se do roku 1942 vyrobilo přes sedmdesát tisíc. Konstruktéři ještě bez větších úspěchů experimentovali s uložením motoru vzadu, než se továrna musela přeorientovat na válečnou výrobu. V roce 1947 se na trh vrátily modely 170 V a o dva roky později i naftový 170 D.

K luxusním autům se továrna vrátila roku 1951 s dvousedadlovými a čtyřsedadlovými kabriolety 220 nebo 300 a limuzínou 300. První nově zkonstruovanou poválečnou řadou Mercedesu byly až „pontony“ v roce 1953. Tuto přezdívku si vysloužily za svou moderní samonosnou karoserii. Vyráběly se v několika provedeních, od menších modelů 180 až po předchůdce dnešní třídy S, velkou limuzínu 300. Opravdová bomba přišla v roce 1954. Fascinující kupé 300 SL s nahoru výklopnými křídlovými dveřmi, kvůli kterým se autu začalo přezdívat racek (gullwing). Dveře byly technickou nutností pro zachování tuhosti aerodynamické karoserie. V masivních prazích totiž sídlily nosné prvky prostorového trubkového rámu. Mercedes-Benz 300 SL byl silniční verzí závodního auta a stal se předchůdcem dnešních superaut. Jeho řadový šestiválcový třílitr měl jako první benzinový motor přímé vstřikování paliva Bosch, díky kterému se jeho výkon vyšplhal na 215 koní. Motor byl kvůli snížení těžiště vozu nakloněn o pětačtyřicet stupňů doleva a 1295 kilo vážícímu 300 SL stačil ve své době ke zrychlení z 0 na 100 km/h pod deset sekund. Jeho maximální rychlost se podle použitého zpřevodování pohybovala mezi 235 a 260 km/h. Za příplatek se dala objednat o 80 kilogramů lehčí hliníková karoserie. Koupilo si ji jen devětadvacet zákazníků a tyto vozy jsou dnes nejcennější. V roce 1957 nahradil 300 SL z něj odvozený roadster. Ten však nikdy nepřekonal stín kupé, které bylo v roce 1999 vyhlášeno „sportovním autem století“.

Pro méně majetné se od roku 1955 prodával ještě menší roadster 190 SL, který mu byl záměrně podobný. Řada SL se usídlila v modelovém programu značky. Místo kupé jde o luxusní roadstery na špičkové technické úrovni. Dodávala se k němu i pevná sundavací střecha, kvůli jejímuž neobvyklému tvaru se tomuto SL přezdívá „pagoda“. Revolucí pro ostatní se stala třída S z roku 1959 - první vozy s takzvanou „bezpečnostní buňkou“ pro pasažéry. Vynalezl ji, jako mnoho dalších bezpečnostních patentů, maďarský specialista Béla Barényi: při kolizi se nárazová energie rozkládá do deformačních zón a posádku chrání pevná konstrukce (buňka). I po velké srážce lze otevřít dveře a cestující se mohou dostat z vozu ven.

Symbolem šťastných šedesátých let se stal další „velký Mercedes“, model 600. Pět a půl metru dlouhá luxusní limuzína využívající nejmodernější techniku své doby se v roce 1963 stala prostornějším konkurentem nejdražších vozů značky Rolls-Royce. Dostatek výkonu v jakékoliv situaci zajišťoval dvousetpadesátikoňový osmiválec 6,3 litru (2,5 t vážící limuzína s ním zrychlila na stovku pod devět sekund a pokořila „dvoustovku“). Ve výrobě se udržela celých osmnáct let, až do roku 1981. Stejný motor i čtyřstupňovou automatickou převodovku později převzalo i nejsilnější provedení třídy S, která se vyráběla od roku 1965. Mercedes 300 SEL 6,3 se stal nejrychlejším sedanem své doby. Dokázal udržet krok s auty jako Porsche 911 S nebo Jaguar E-Type 4,2. Na 100 km/h zrychlil za 7,4 sekundy a jel až 220 km/h. Nejrychlejší model 450 SEL 6,9 přišel tři roky po jejím uvedení. V té době prodejům značky Mercedes-Benz kralovali předchůdci dnešní třídy E, vyrábění od roku 1967.

Méně komplikované modely Mercedesu vydrží i přes milion kilometrů. Spolehlivost a trvanlivost byly pro značku donedávna vším. Raději používala osvědčené technologie než novinky, u kterých si konstruktéři nebyli jistí, že budou spolehlivé.

Tyto stránky používají obchodní názvy registrované Daimler AG která je jejich majitelem.Zde slouží pouze pro informaci o produktech a k identifikaci těchto produktů,stejně jako označení Mercedes-Benz.Nemáme žádnou spojitost s majiteli ochranných známek a také oni se žádným způsobem nepodílejí na obsahu webu.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one